Mnoho lidí věří, že staré zaniklé civilizace byly daleko vyspělejší, než tušíme. Jasným důkazem toho má být fakt, že například staří Egypťané znali elektřinu. Podle nich o tom vypovídají zachované fresky ve starých chrámech, které zobrazují například něco, co se značně podobá dnešní žárovce.
Dalším, mnohem více přesvědčujícím důkazem má být chybějící saze na zdech a stropech, které by se tam nutně musely během výstavby a používání usadit, kdyby si svítili pochodněmi. Je tedy jasné, že museli mít nějaký jiný, „čistý“ zdroj světla. A jako jedna z možností se zde nabízí elektřina, což jde ruku v ruce s již zmíněnými freskami.
Pak je zde také fakt, že byly nalezeny staré artefakty, které v podstatě fungují jako moderní baterie. Ve světle těchto důkazů může ještě někdo pochybovat o tom, že staré národy ovládaly elektřinu? Ano, může. A z velmi dobrého důvodu. Když se totiž na výše uvedené podíváme blíže, zjistíme, že situace není tak jednoznačná, jak se na první pohled zdá. Pokud jde o výše zmíněné fresky, tak nápisy u nich vytesané nám jasně říkají, že se jedná o zpodobnění mýtu stvoření světa. Nejde tedy o zobrazení žádného přístroje, existujícího či nikoliv.
I nedostatek stop po ohni se dá poměrně snadno vysvětlit, a není k tomu potřeba elektřina. Již tehdy ke svícení používali olejové lampy, které mají tu vlastnost, že při jejich používání vzniká pouze minimální množství kouře. Díky tomu byl vzduch méně začouzený a lépe se tam tedy pracovalo, což byl hlavní důvod jejich používání, avšak jako vedlejší efekt po nich nezůstaly prakticky žádné viditelné kouřové stopy.
Co se údajných baterií týče, pak nejenže nemáme žádný důkaz, že byly tímto způsobem používány, proud, který by dokázaly vyprodukovat by byl tak nízký, že by prakticky k ničemu nebyl. V současnosti se spekuluje, že šlo spíše o speciální nádoby na víno. Je tedy jasné, že ač byly staré národy bezpochyby velmi chytré, vynález elektřiny jim přisuzovat nemůžeme.