Od chvíle, kdy byla naklonována ovce Dolly, se veřejnost často ptá, zda by nebylo možné použít jej k tomu, abychom vrátili do přírody již vyhynulé druhy. Svou troškou k tomu samozřejmě přispěl i film Jurský park, avšak i laická veřejnost ví, že získat DNA dinosaura je mnohem obtížnější, než jak bylo naznačeno v onom filmu.
Přesto je otázkou, zda je možné naklonovat zvířata, jejichž těla zůstala i po dlouhé době ve velmi dobrém stavu. Typickým příkladem mohou být mamuti, neboť ti žili v oblasti dnešní tundry, a mráz pomohl jejich těla zakonzervovat velmi dobře. Získat genetický materiál by tedy neměl být problém. Proč tedy zatím nedošlo k jejich naklonování?
Je to především proto, že v cestě stojí hned několik překážek. Tou hlavní je fakt, že ačkoliv mráz skutečně zachovává buňky dlouhodobě v dobrém stavu, ničí zároveň DNA. Ta tedy rozhodně ve většině případů není v tak dobrém stavu, aby ji bylo možno použít.
Dalším faktorem je nalezení samice, která plod odnosí. Dnešním nejbližším žijícím příbuzným, který připadá v úvahu, je slon indický. Nelze však říci, jaký vliv bude mít onen plod na matku, a zda jej vůbec bude schopná odnosit. A vzhledem k tomu, že březost u slonů (a s velkou pravděpodobností i u mamutů) trvá přibližně dva roky, je jasné, že je to příliš časově náročné, než aby bylo možné riskovat.
Samozřejmě je možné také vzít sloní embryo a pouze do něj „dodat“ mamutí geny. Vznikne tak jakýsi míšenec slona a mamuta, což by mělo být pro samici mnohem snazší na donošení. Ovšem opět nikdo nemůže vědět, zda bude takovýto plod životaschopný. Jistě, diskutuje se i o možnost využití většího a silnějšího slona afrického coby náhradní matky, avšak ti jsou od mamutů geneticky více vzdáleni než sloni indičtí (ti jsou ve skutečnosti blíže příbuzní s mamuty než se svými africkými protějšky), nehledě na jejich agresivnější povahu. Je tedy jasné, že problémů je zde dost, a vzhledem k časové náročnosti se do takovéhoto projektu nikdo nepustí, aniž by neměl poměrně velkou jistotu, že se to podaří. A to zatím nemáme.